Světlo a stín
Světlo a stín
Vše má svůj stín,
mění se.
Jako když kreslíš.
Buduješ stínem,
papír svítí,
světlo necháváš zářit a odrážet se,
pak do stínu uhlem se noříš.
Světlo na mé tváři,
zrodilo stín na tvé tváři.
Vrhám stíny na druhé.
Ruka se propadá
a mizí, když se tě dotýkám.
Když se dotýkám tvého světa,
kde světla není.